Milí čtenáři,
někdy se podaří vytvořit prostor, kde se přirozeně propojí teorie s praxí, učení s lidskostí a profesní s osobním – a právě o takový okamžik bych se s vámi dnes ráda podělila.
V polovině května 2025 jsme se na Katedře sociální práce a speciální pedagogiky FP TUL zapojili do celostátní iniciativy Týden pro rodinu. Téma letošního ročníku – „Buďme spolu u rodinného stolu“ - jsme zpracovali v rámci projektu: Jak rodinné rituály formují emoční inteligenci. Pro takové chvíle svou práci na katedře miluju. Nememorujeme psychologické teorie, my je žijeme.
Setkání se studenty prvního ročníku kombi studia v rámci předmětu Etika sociální práce proběhlo v pátek 16. 5. v kavárně Jedno v Liebiegově paláci. K navození diskuze jsem využila metodu nestrukturovaného rozhovoru s autorskými tematickými kartami, což vedlo k přirozenému a velmi osobnímu sdílení.
Ukázalo se, jak odlišně mohou lidé vnímat rituály spojené se společným jídlem. Pro někoho představují laskavý domov, sounáležitost a bezpečné útočiště. Pro jiného jsou naopak symbolem stresu, povinnosti nebo nuceného kontaktu. Mluvili jsme o vlivu dětských zkušeností na dospělý život, o věcech, které jsme převzali z našich rodin, i o těch, které jsme se rozhodli dělat jinak. Otevřela se témata osobní i profesní – například snaha napodobit rodinné rituály v dětských domovech, touha dětí po „opravdovém“ větším jídelním stole, nebo přání, aby i vychovatelé večeřeli v pyžamu (tak jako doma). Autentické, někdy i bolavé výpovědi ukázaly, že právě takové rozhovory mají obrovský potenciál – posilují schopnost empatie, propojují lidi a přispívají k rozvoji vnitřní odolnosti (resilience).
Druhý den jsme se setkali s absolventy bakalářského studia speciální pedagogiky. Naše obvyklá konzultovna se díky společně připravenému občerstvení proměnila v místo vřelého setkání. Sobotní „stolování“ pak pokračovalo obědem v Radničním sklípku, kde uvolněná atmosféra přirozeně otevřela diskuzi o mimořádných přínosech neformálních cest ve vzdělávání.
Velké díky patří vedoucí katedry Mgr. Hance Ryšlavé, Ph.D., za její přítomnost, podporu a laskavé přijetí myšlenky této akce. Její otevřenost podobným iniciativám je pro mě i studenty cenná a motivující. Stejně tak děkuji Mgr. Ivaně Horákové z Národního centra pro rodinu za propojení a sdílení informací o dalších inspirativních projektech. Děkuji všem, kteří se zapojili, sdíleli své příběhy a naslouchali druhým. U společného stolu tentokrát nešlo jen o jídlo. Byl to prostor pro proměnu: z výuky se stalo setkání, z teorie život a ze slov opravdové sdílení.
Ze své terapeutické praxe vím, jak hluboce nás formují rodinné vzorce, každodenní návyky i to, co jsme u společného stolu prožívali, či nikoli. Právě takové rozhovory mohou být „rodivé“ – jak ráda říkám. Mají totiž sílu tvořit, spojovat a posilovat naši vnitřní odolnost, empatii i schopnost vnímat sebe a druhé. Proto vyhledávám příležitosti, kde se vzdělávání dotýká lidské podstaty, vědomí propojuje s citlivostí, myšlenka se zkušeností a teorie se skutečným prožitkem.
S úctou a přáním dobrého spočinutí u vašeho rodinného stolu, Kateřina Brzáková.