Naslouchat příběhům, které formují lidské životy, je práce naplňující. Zároveň ale, i když skončí, zanechává v mé mysli ozvěny slov a pocitů. Potřebuji se pak vrátit sama k sobě, uzemnit se, zregulovat nervový systém. Právě v těchto chvílích se opírám o přirozený zdroj vnitřní opory – moji fenku husky Megi. Přestože neprošla žádným výcvikem, představuje pro mě zásadní prvek každodenní péče o vlastní duševní hygienu. Její přítomnost mi pomáhá obnovit autonomii tělesného prožívání a přeladit se z výkonového režimu na režim bytí.
Hodnota Megi pro mě nespočívá v tom, co umí, ale v tom, kým je. Neanalyzuje můj den, nevyslovuje rady. Její terapeutický přínos spočívá v čisté, neverbální, nediagnostikující přítomnosti. Jen za mnou tiše přichází s pohledem, který prosí: Pojď do lesa. Její potřeby jsou jasné, nekompromisní. A právě tím mě dokáže vytrhnout z kolotoče myšlenek a vrátit do přítomnosti.
Naše společné procházky nejsou jen fyzickou aktivitou. Jsou lekcí vnímání. Učí mě cítit vzduch, všímat si měnícího se světla, naslouchat šustění listí pod jejími tlapkami. Doma na gauči si pak Megi položí svou těžkou hlavu vedle té mé a zdánlivě automatické hlazení její hebké srsti se v tu chvíli proměňuje v tichý dialog s vlastním tělem. Dotek zklidňuje nervový systém, uvolňuje napětí, které se během dne usadilo hluboko uvnitř.
Podobné pocity jsem zažila, když jsem nedávno v dlani držela vyčerpanou vlaštovku. Její křehkost, jemné chvění a tichý oční kontakt ve mně vyvolaly neopakovatelný stav soucitu a souznění. Tyto momenty nás propojují s vnitřním světem, zklidňují nás způsobem, který nelze dosáhnout pouhou racionální úvahou.
Možná podobnou zkušenost znáte i Vy. Váš pes, kočka nebo jiné zvíře vám nabízí totéž, tichou přítomnost, kontakt s tělem, chvíli beze slov a hodnocení. Zkuste tyto společné okamžiky povýšit na vědomou praxi:
- Při hlazení se soustřeďte na dotek – na texturu srsti, na teplo, které z ní sálá, na rytmický pohyb vaší ruky.
- Při společném odpočinku zkuste sladit svůj dech s klidným dýcháním vašeho zvířete – všímejte si pohybu jeho hrudníku a vnímejte jeho tep.
- Na procházce odložte telefon, nekomunikujte – sledujte svět s čistou zvědavostí a bez hodnocení.
Zvíře nás učí formě mindfulness, která je přirozená a nenucená. Připomíná nám, že k relaxaci často nevede složitá technika, ale prosté navrácení se k tělu a přítomnosti. Klid, který po boku Megi nacházím, se tak stává víc než jen osobní úlevou. Proměňuje se v ticho, ve kterém dokážu lépe naslouchat, a v sílu, kterou mohu předat dál.
S přáním kultivace mysli – té, která možná právě teď odpočívá na pohovce vedle Vás.